Proč stačí nabourat jednoho dodavatele a padne celá banka
V květnu ztratilo přístup k citlivým údajům skoro dvě stě tisíc klientů texaské Frost Bank. Paradoxní je, že samotná banka se nenabourala. Útočníci se dostali přes softwarovou firmu, kterou banka používala k běžným operacím. Tím se potvrdilo to, co bezpečnostní experti říkají už delší dobu: útočníci dnes míří spíš na dodavatele než na velké instituce.
Když banka nemůže ovlivnit všechno
Banky si staví pevné zdi kolem vlastních systémů. Jenže tyto zdi jsou tak silné, jak silné je nejslabší místo v řetězci. Frost Bank stejně jako ostatní instituce spoléhá na desítky externích firem – od platebních systémů po správu databází. Když se podaří proniknout jednomu takovému partnerovi, útočníci získají přístup k datům mnoha bank najednou.
Tento problém se dá těžko řešit. Každá banka má stovky smluvných partnerů a nemá přesnou kontrolu nad bezpečností v každé firmu.
Co se vlastně dostalo ven
Frost Bank zatím potvrdila jen jména a adresy. O dalších údajích se vyjadřovala vágně. Pravděpodobně se nejednalo jen o ty základna<|eos|>
